Nevěra a Trest
NEVĚRA
Proč hořkosladká nevěra až se zpožděním bolí,
Proč cit ze srdce vyvěrá, rána tak bolestně se hojí,
Znát na počátku důsledky, pak žádné pokušení,
Nesvede rty mé na zcestí, z něhož návratu není…
Nesuď mé činy, suď můj žal, ne selhání či chtění,
Suď důvod, jenž si mi sám dal, jenž narušil mi snění.
Když krev se v žilách pění, nebeská modř se lehce změní,
V oblaka temná bez zachvění, bez varování jediného
Se tupá rána ozývá, ve stínu zámku ponurého, bolesti brány otvírá….
TREST
Bolí to tak moc to bolí, že nic než bolest nevnímám.
Jak laň raněná ležím v poli a utéct nejde, není kam,
Ten příběh já už přece znám:
Jak nože ostří se do srdce vráží,
Vzpomínka na hřích, jenž nelze vzít zpět
Výčitky kruté se bujaře (vesele) páří
když posedlost(touha) následky své neuváží,
Ve vteřině zhroutí se celý Váš svět.
Už nejste mladí, teď protřelé stáří vám předčasně prozradí pár moudrých vět.
Když lásce se v srdci Tvém nejvíce daří, pak kdosi přijde Ti darovat květ,
Krvavou růži, jež ani pár stráží, neumí odmítnout-Laciný úplatek.
Pár minut něhy a touhy a citu za roky štěstí a bezpečí dáš,
Chvíli se život jako by nic tváří, Ty sama sebe se naivně ptáš.
Proč hříchem činy své nazývat máš.
Láska se neplatí, láska se dává,
Lásku přec halí nevinnosti plášť
Když však se něhy(pozornosti, zájmu) už dost nedostává,
A jinde se nabízí…
Však proč náhle zášť? Jakási podivná družka to zlosti,
Usídlí v srdci se Tvém jako had
Číhajíc na moment nepozornosti
Čekajíc na rozkaz boží jak kat.
Máš ještě chvíli svou výpověď změnit, před soudem božím uhájit svou čest.
Přijmout či zříci se své povinnosti, vybrat si provždy zda nelhat, či lhát.
Zda na čas se z vyššího principu postit a život v pravdě boží zas vést,
Či vzpurně pravidel všech se oprostit a pravdě čisté dát už po sté mat,
Pokorně přijmout tak smrti své trest.
Kde Však sílu vzít??? Kde jen ji brát??? Jak zakázaného léku se vzdát, nedat se svést…
Léku? Vzdyťje to jed…
Který se vstřebá za tisíce let
Po tom co v kaluži krve se svíjíš,
Na poli minovém, z nějž návratu není,
Jedině láska Tě zachrání pak,
Když v smrtelné křeči své omluvy křičíš,
Jedině ona ví kdy, proč a jak…
Po tom co v kaluži krve se svíjíš,