Jsi, Sen, Láska
JSI
Jsi ranní vánek, noční bouře,
V hněvu pak podobáš se vzpouře,
Tisíce vzpurných vojáků…
Tak nezkrotná a nespoutaná má Angeliko
Z mlžných snů…jak loď k břehům mým připoutaná,
Marně se snažíš uniknout…
SEN
K
Bez řádků Tvých a fantazie,
srdce mé jenom stěží bije.
Buď mým životem, mojí spásou,
buď mojí smrtí, mojí zkázou,
buď zázrakem, jenž za svítání,
den co den krev mi do žil vhání…
Všemocná, jasná stálice,
někdy se vroucně kajíce,
přec vládneš všemu, co se dává
co poslouchat Tě nepřestává,
Bez velkých gest a velké síly
zanechat všeho v danou chvíli
ujet tisíce dlouhých mílí
jako bychom jen my dva byli, ženu se k Tobě k dálavám, abych nakonec zůstal sám. Jen pro tu touhu po Tvých očích, duši svou dát Ti – je to zločin?
Je zločin milovat Tvé dlaně?
Tvé oči… bože díky za ně,
já pro Tvé oči zemřu rád
proto, že směl jsem milovat!
Ta krása Tvá čistá i zrádná,
do snů mých smělých dál se vkrádá
Ať plamen sežehne mou tvář,
a tělo moje vezme zem,
když jinému svou ruku dáš a
a život svěříš jeho zdem
nebudeš stát po boku mém,
já světu odevzdám, co žádá, ať sebevětší Tvá je zrada… milovat budu dál svůj sen…
K
LÁSKA
Láska je věřit, když jiní nevěří,
Láska je zůstat, i když se sešeří,
Láska je vědět, co jiní nevědí
Láskou přec netrpí jen lední medvědi…
Láska je smát se, když bláznem Tě volají,
Kdo láskou trpí, ten pláče potají
Láska je hříšná i tak sladce nevinná
Láska však není miláčku povinná
Láska je pták zlatý, jenž v kleci usíná
Ten kdo ji nemá, ten lásku proklíná…
Láska je krutá a něžná a proradná
Bez ní si připadáš úplně bezradná.
Láska Tě zničí, láska Tě zabije
Láska je jediná, která vše přežije
Láska je jako hluboký sráz,
Kdy jeden jediný špatný krok stačí
A proudy krve pak Tvé tváře smáčí,
Krůpěje slané, co pálí a řežou
Musíš mi věřit, že oči mý nelžou..
Láska je hádat se s Tebou a smát,
Láska je líbat se s Tebou a prát
Láska je věrnost, něžnost a upřímnost
Láska však není bohužel povinnost
Láska je vášeň, radost i žal,
Kdo nepoznal bolest, ten nemiloval…