Deprese a umění
zdroj: www.seminarky.cz
k
Existují teorie, že gen který je za tuto chorobu odpovědný, má na svědomí i kreativní a umělecké sklony postižených. Jsou dokonce známy případy, že se někteří lidé báli léčit, aby tak nepřišli o jakýsi zdroj inspirace. U nás touto chorobou trpěl například Miloš Kopecký nebo Ota Pavel, ze zahraničí se to tvrdí o: Hans Christian Andersen, Ludwig van Beethoven, Kurt Cobain (sebevražda, z životopisu - v dětství často říkal, že bude jednou slavný, bral drogy, trpěl pocity nepochopení), Charles Dickens, Ernest Hemingway, Goethe, Axl Rose (Gun’n’roses), Ben Stiller (v rodině), Ozzy Osborne, Vincent van Gogh nebo Edgar Allan Poe. Miloš Kopecký tuto chorobu považoval (stejně jako další postižení), za mnohem horší než tělesné nemoci, spousta lékařů jej považovala za neukázněného pacienta, přestože on byl přesvědčený, že dbá každého jejich slova. Jeho otec trpěl neléčenou depresí, jeho matka zemřela v koncentračním táboře, což splňuje více než dost teorie o příčinách vzniku bipolární poruchy. Dcera z jeho prvního manželství spáchala v 16ti letech sebevraždu a s dcerou z druhého manželství měl už od puberty problémy, ze kterých byl zoufalý. Kouřil poměrně dost, asi 20-30 denně, ale měl období, kdy toho zanechával. Problémy s alkoholem vždy popíral, ale v manických fázích určitě docházelo k excesům. Dříve vypil několik šálků kávy denně, v pozdějších letech stále méně. Sám sebe hodnotil jako společenského, svérázného, ctižádostivého, často však byl depresivně pesimistický.
Depresemi trpěl už v mládí, ale nepovažoval je za nic závažného, periodický průběh se u něj projevil kolem 35ého roku, začal se léčit, bral několik druhů léků, dokonce byl léčen i elektrošoky, kterým ale přičítal vynechávání paměti. Udivující bylo, že byl schopný po nich nasednout do auta a odjet na zkoušku do divadla. Mezi jednotlivými fázemi se u něj objevovala i období bez příznaku, tzv. remise. Přesto byl však otrokem těchto fází, nemohl jistě slíbit, že splní každý závazek. Ve fázi deprese nevycházel z domu, nemohl nic dělat, ale nedělat nic nesnesl, ale i v těchto stavech odcházel večer hrát divadlo. V manické fázi se potom projevoval maximálně jeho šarm a elán, utrácel peníze, kterých nikdy nebylo dost, bez ustání mluvil, hýřil humorem, perlil vtípky, stáčel hovor k dámám, ptal se na intimní vztahy svého lékaře se sekretářkami a sestrami. Je zajímavé, že ačkoli nikdy nesouhlasil s psychiatrickou hospitalizací a odmítal léčbu, vždy podepsal dobrovolný vstup...
Petr MUK, zpěvák
--------------------
No, on Freud totiž říkal, že umělec je ten, kdo je minimálně neurotik, čili to může pokračovat dál, může mít endogenní deprese, může mít schizofrenii, jo, tak minimálně neurotik a tím, že dělá umění, tak si vlastně vyřeší veškerý svý životní problémy, získá finance, společenský postavení, to ego prostě obrovsky stoupne, určitě je tam víc věcí, který by se daly vyjmenovat, ale já díky tomu, že jsem, zjisti jsem to vlastně před deseti lety asi, že jsem zjistil, že mám maniodepresivní psychózu, je pro to dnes hezčí název - bipolární afektivní porucha, nevím, jestli je hezčí ...
